Komunikační arogance další z milenek na ráně

Jen asi minutu dostala včera po poledni ve zpravodajství veřejnoprávní televize Mira Třebická, ředitelka Odboru komunikace a propagace Ministerstva obrany. I tak stačila předvést to nejhorší – to, co by mluvčí nikdy udělat neměl.

Mira Třebická neodpověděla na jedinou otázku, jen přečetla prohlášení ministra obrany Vlastimila Picka k personálním opatřením ve Vojenském zpravodajství po skandálu Nečasovy milenky, která úkolovala vojenské zpravodajce. Ani to nedokázala pořádně přečíst, komentovali někteří „výkon“ Třebické. Potvrzuji. Mnohem horší je však arogance, kterou předvedla jako „komunikační manažerka“ ve vztahu k médiím.

Posuďte sami. Zkuste si poslechnout, s jakou apriori odměřenou intonací říká Mira Třebická „Dobrý den!“, jak šmahem odmítne razantně proneseným „ne“ otázky položené moderátorkou. Ta se ptala, z pohledu novinářky logicky a správně, co všechno zjišťoval ministr obrany, než přišel se svým rozhodnutím, a zda studoval dokumenty nebo či osobně mluvil s generály.

„Ne. Sdělím vám jediné. Sdělím prohlášení ministra obrany Vlastimila Picka a to zní…“ Přepisovat to fakt nebudu, kdo si to chce přečíst, může zde na stránkách resortu obrany.

Komentář zní: Strohé „ne“ se dá vysvětlovat i tak, že ministr si nic nezjišťoval, nic nestudoval a s generály nemluvil. A pokud mne paměť neplete, podobná prohlášení se v televizi četla naposledy v době předlistopadové, a že už to je let. Ale i tak – když volají mluvčímu z televize nebo z rozhlasu v přímém přenosu, měl by dotyčný hovořit takzvaně spatra. Samozřejmě může mít před sebou poznámky s klíčovými claimy nebo s argumenty, ale neměl by číst slovo od slova to, co má předem připraveno.

A určitě by se nemělo stát, že mluvčí připravený text ani nedokáže pořádně přečíst, což se paní Třebické bohužel stalo. Zadrhla se na jménu plukovníka Pohůnka, a pak jej ještě jednou zkomolila, a z Rostislava Pilce udělala „armádního generára“. A to nepíšu o nepřeslechnutelných dlouhých pomlkách způsobených špatnou prací s dechem a několikerým „ééé“, kdy se ušislyšně ztratila v textu. 

Skutečnou perlou je závěr prohlášení ministra Picka, jenž ubezpečil širokou veřejnost, že Vojenské zpravodajství „pokračuje i nadále zodpovědně v plnění svěřených úkolů pro zajištění bezpečnosti státu“. Zřejmě mi nějak uniklo, že resort obrany v minulých dnech „informačně a jinak resetoval“ to, co se ve Vojenském zpravodajství doposud dělo. A pokud to bylo myšleno jinak, jde o velmi neobratnou formulaci, protože mnozí mohou snadno nabýt dojmu, že to, co se dělo, ještě neskončilo…

Měl-li bych zůstat jen u povrchního hodnocení, asi bych si ještě povšiml, že v prohlášení se hovoří jen o dvou obviněných pracovnících Vojenského zpravodajství, ačkoli ze zpravodajství běžného víme ještě o jednom, a to o jeho bývalém šéfovi Páleníkovi. A komentoval bych to, že „komunikační manažerka“ ukončila v přímém přenosu rozhovor s Barborou Kroužkovou položením sluchátka. Spokojím se s konstatováním, že tímto způsobem slušní lidé rozhovory neukončují a že by je tak rozhodně neměli končit mluvčí v přímém televizním vstupu.

Budiž ke cti mluvčímu resortu Janu Pejškovi, že naprosto legitimní otázky položené moderátorkou odpověděl České tiskové kanceláři. Třeba co to znamená, zprostit někoho služby.

A na rozdíl od paní Třebické byl včera odpoledne (krátce po jejím komunikačním selhání) sdílný i sám ministr Picek ve svých Hovorech z Valů, kde uvedl, že dva nyní celosvětově proslulí čeští vojenští zpravodajci budou do rozhodnutí soudu „pobírat 50 procent svých příjmů“.

Upřímně řečeno, nerozumím předvedené strohosti vyjadřování Miry Třebické, jakož i její komunikační aroganci. Dost možná si vůbec neuvědomuje, že je jednou z prvních žen na ráně, která se pro média může stát další medializovanou milenkou svého nadřízeného v nyní již padlé vládě. Před měsícem totiž její vztah k Vlastimilu Pickovi opakovaně propírala například Česká pozice, a to jen pár týdnů poté, co ji do funkce ředitelky odboru ministr, nyní již v demisi, jmenoval.

Dost možná se nám tu rýsuje další „Nagygate“. Vrcholní představitelé státu by totiž neměli jmenovat do veřejných funkcí nikoho, k němuž mají osobně blízko. Ona je to totiž také svého druhu korupce.

PS: Omlouvám se moderátorce Barboře Kroužkové, že jsem si ji spletl s její kolegyní, omlouvám se též čtenářům. Opraveno :)